Proto měl dostatek času si tento okamžik v Canazei náležitě užít. Zářil obrovským úsměvem, ukázal na sponzory na svém dresu, a když překračoval cílovou čáru, ruce zvedl do oslavného gesta.

Poté přijal gratulace od kustoda týmu Ricarda Pereiry a pak ředitele komunikace Matthewa Beaudina. Zvedl svůj SuperSix EVO vysoko nad jeho hlavu a zabořil tvář do svých dlaní v pláči štěstí.

„Nemám slov v angličtině,“ řekl Rolland. „Je to úleva. Tvrdě jsem dřel a zatím nezískal zadostiučinění za svoji práci. Už tolikrát jsem se snažil vyhrát, až dnes se to konečně povedlo. Je to veliká odměna pro mě i mé kolegy s týmu Cannondle-Drapac.

Rolland stál již u prvního úniku tří jezdců, kteří odjeli hned zkraje 219 kilometrů dlouhé etapy. Třicetiletý jezdec jel s Matejem Mohoricem (tým UAE Emirates) a Pavlem Brutterm (Gazprom) přes první dvě kategorizované stoupání, než se rozhodl vrátit zpět do skupiny 40 pronásledovatelů, ve které byl i týmový kolega Mike Woods.

„Někdy po těžké etapě do toho jdu hned od začátku,“ řekl Rolland. „Ale nemyslel jsem si, že bychom odjeli pouze tři. První stoupání šlo hladce, stejně tak i druhé ale pak jsem se rozhodl vrátit zpět do balíku.“

„Takto velké skupiny jsou vždy velmi těžké řídit,“ dodal Rolland. „Jsou jako jedna velká loterie.“

A Rolland tuto loterii vyhrál svým zápalem pro věc. Poté co ustál několik ataků ve finále, se rozhodl zaútočit sám sedm kilometrů před koncem závodu. Mezera se relativně jednoduše otevřela a vše bylo hned jasné. Rolland měl nohy na to, aby získal náskok. Týmy Quick-Step a Dimension Data pozdě zareagovali a jejich úsilí o pronásledování bylo blokováno týmovým kolegou Mike Woodsem.

„Mike byl dnes velmi efektivní a sebejistý týmový hráč,“ řekl výkonný ředitel Slipstream Sports Jonathan Vaughters. „Bez jeho inteligence a oběti by nebylo žádné vítězství.“