Představte si Willa Clarkeho jak leží na hotelovém pokoji ve Francii. Leží ve tmě s očima upřenýma na strop, kotníky, ruce a záda ho bolí, nohy má nahoře, oči a uši plné prachu, pokouší se usnout. Clark, který ujel na kole 257 km (včetně 55 km po kostkách) průměrem 43,9 km za hodinu a s průměrným výkonem přesahujícím 290 wattů po dobu 5 hodin, 50 minut a 48 vteřin. Je unavený. Zírá do stropu. Zavírá oči. Potom si vzpomene na svůj únik, kilometry, kdy on a Paddy Bevin ujeli ze špice. Než je dojel zbytek balíku, po dobu 20 minut podávali výkon 400 wattů. Vzpomíná si na jeden pád, stal se hned před ním a trošku jej zbrzdil, pamatuje si počasí. Teplota lehce nad 20°C, lehký vítr do zad. Vzpomíná si na suché kostky. Vzpomíná si na prach.
Clarke nemůže spát.
"Po závodě hodně přemýšlíte" říká. "Pořád přemýšlíte o tom, jak váš závod probíhal a jak jste jej mohli zvládnout lépe, pokud byste udělali něco jinak.“ Jeho týmový kolega Sebastian Langeveld skončil třetí v 115. ročníku jednodenní jarní klasiky Paříž-Roubaix ("Pekla severu"; "Královně klasik"). Clarke dokončil spolu s pelotonem o 9 minut později. Jeho oči jsou suché. Jeho tělo je vyčerpané. Zítra pojede několik hodin rychlostí nepřekračující 20 km v hodině. Tělo jej bude bolet několik dní. "Opravdu to miluji," říká. "Miluji závodění, miluji trénink. Pokud můžete vyhrát, pak všechny oběti mají cenu. Není to však vše, nevydrží to napořád."
Clarkemu je 32 let. Závodí na kole již celou dekádu a toto je jeho 8. sezóna mezi profesionály. V roce 2016 vyhrál pětkrát, což je zatím jeho nejlepší sezóna. Tento rok doufá, že pojede Grand Tour. Doufá, že má před sebou ještě pár dobrých sezon a že ukončí kariéru absolvováním vysněných závodů. Clarke vyrostl jako běžec a plavec. Účastnil se běhů na 400 a 800 metrů. Ve své rodné Austrálii se dostal až na národní úroveň. Později, kolem 20. roku života, se díky běhání zranil. Měl pár kamarádů, kteří jezdili na kolech a tak začal sledovat závody. Poté si koupil vlastní kolo a byl cyklistikou uchvácen. Svůj první závod absolvoval ve 22 letech, postupně se propracovával výše, poté se odstěhoval do Belgie, kde opět postupoval směrem vzhůru.
"Hádám, že už nejsem tak mladý," říká. "Ale minulou sezónu jsem měl docela dobrou sezónu a stále se zlepšuji." Clarke jezdí za Cannondale-Drapac, což je jeho 5. tým mezi profesionály. "Tento rok mi dal další šanci." V roce 2017 jel Milán-San Remo a Scheldeprijs, poté Paříž-Roubaix. Byl to jeho druhý start na tomto proslulém závodě.
Na Paříž-Roubaix jel Clarke na neoznačeném stroji. Sedlal poslední verzi kola Synapse od Cannondalu vybaveném kotoučovými brzdami a Di2. Kolo je navrženo se sérií mikro pružících prvků, které dokáží snížit únavu způsobenou drncavou jízdou nebo 29 úseky kostek. "Kolo mi přišlo rychlé a pohodlné na kostkách" poznamenává Clarke. "Umožnilo mi se posunout v pelotonu vpřed." Rám se Clarkemu také líbí. "Mám rád tuhé kolo. Nemám rád, když je měkčí," poznamenal. "Pochopitelně z něj musí být dobrý také pocit." Jeho kolo prošlo na Paříž-Roubaix pouze jednou úpravou: na košíky byla přidána adhezní páska. "Pokud ztratíte bidon, můžete být poměrně dlouho bez vody."
"Doufal jsem, že si kolo budu moci nechat," povzdechl si Clarke, ale po závodě bylo kolo rychle odvezeno pryč. Další den se vrátil ke svému SuperSixu EVO disc, ale Synapse vyhovoval Clarkovým preferencím. "Rád jezdím v kopcích, ale ne ve velkých horách. Mám rád pěkné zvlněné silnice, chvíli stoupání, chvíli klesání, některé části po rovině. Rád vyjedu mimo město, kde je to pěkné a tiché." Clarke tráví většinu roku Gironě ve Španělsku, kde se podobné silničky rozbíhají na všechny strany. Příležitostně se také vydává mimo silnice, na horské kolo nebo se vydá na šotoliny. "Kdybych měl k tréninku Synapse, bylo by to fajn," říká smutně. "Bylo to pěkné, fakt pěkné kolo."
Ve srovnání se svým prvním Paříž-Roubaix v roce 2013 byl letos Clarke silnější. Nastoupil proti nejlepším a neskončil první, ale dojel silný. Klasiky jsou tu od toho, aby vyzývaly a zlomily jezdce; jsou navrženy pro intenzivní týrání, které je jinak rozmělněno do delšího úseku etapových závodů. "Někdy se nemůžete zastavit, i když vás příroda volá," říká Clarke. "Je to rozhodně jeden z nejintenzivnějších závodů, které jsem kdy absolvoval." Rozestupy se tvoří a mizí téměř okamžitě. Únik se vytváří po celý den. Závod byl nejrychlejší v historii. "Celý den jedete prostě naplno."
A tak si člověk může myslet, že je jednoduché zavřít oči a nechat se odnést do říše snů poté, co se zavrtá do peřin. Ale Clarkeho bolí vše, pokryt prachem hledí do stropu a připomíná si mnoho pohybů na jeho jednostopé cestě mezi Paříží a Roubaix. Byl to dobrý závod. Bylo to dobré kolo. Ale pouze s pár hodinami mezi cílem závodu a tichým momentem v posteli, se jeho tělo a jeho mysl se vším teprve začínají vyrovnávat. "Ještě několik dní po závodě jsem stále vykašlával špínu."
Cannondale Synapse Hi-Mod Disc Dura-Ace DI2
Přehled celé kolekce Synapse Carbon
