Jonathan Schottler je posedlý.
Schottler je konstruktérem pro silniční a cyklokrosový tým Cannondale. Je posedlý koly, kondicí a zdravím. "Pokud je má mysl stále soustředěna na konstrukci a jezdím na kolech, tak si nemohu stěžovat," říká. "Je to vášeň."
Jako dítě ze srdce Kansas City ztratil Schottler otce v jedenácti letech. Jeho otec zemřel na infarkt. Tato ztráta jej utvrdila v odhodlání cvičit a být zdravý. Během druhého ročníku na Univerzitě v Missouri začal jezdit na kole. Závodil na horských kolech, účastnil se pár kritérií, sem tam jel časovku a občas zkusil i cyklokros. Probudil se v 5 hodin ráno, aby mohl trénovat, šel na přednášku, odpoledne pracoval v cyklistickém obchodě a poté jel do knihovny studovat. Trénoval na štěrkových cestách, aby se vyhnul jak autům, tak civilizaci. Poté, co absolvoval obor strojírenství, byl přijat u svého produktového sponzora, značky Cannondale.
Po roce práce na centrále Cannondale ve Wiltonu ve státě Connecticut byl Schottler přesunut do Freiburgu - německé kanceláře pro výzkum a vývoj. Během posledních 4 let žil a pracoval v nejvýznamnějším německém cyklistickém městě. Ležíc v jihozápadní části země poblíž švýcarských hranic se Freiburk rozprostírá v nadmořské výšce 305 m n m. Okolní kopce pak dosahují až 1220 m n m. "Z kanceláře můžete vyrazit během polední pauzy, vyjet na druhou největší horu a být zpět u stolu za méně, než hodinu a půl." říká Schottler. Zde, ponořen v německém městě se dvěma tucty zaměstnanců Cannondale a svým psem, Schottler kola navrhuje, jezdí na nich, přemýšlí o kolech, závodí na nich, řeší problémy s koly a poté jezdí na kole ještě více.
Jeho poslední objekt přemýšlení, na kterém najezdil 2 400 kilometrů na třech různých prototypech, je nový Synapse. S prostorem pro větší pláště, uvolněnější geometrií a možností uchycení blatníků (klíčový prvek pro Freiburgské zimy, které trápí jezdce nízkými teplotami a téměř neustálým deštěm), jej Schottler sedlal po většinu svých tréninkových jízd. A že jich bylo mnoho.
Nedávno se účastnil 330 kilometrů dlouhého gravel závodu Dirty Kanza v jeho rodném Kansasu (jednalo se o jeho 5. Kanzu, skončil 25. v čase 11 hodin, 57 minut a 39 vteřin). Minulý podzim absolvoval závod Torino-Nice. 700 km dlouhou akci bez podpory mezi Itálií a Francií. Plánuje také svůj druhý start na závodě Bike Transalp a první účast na Crocodile Trophy v Austrálii.
Ve zbylých 280 hodinách, kdy nepřemýšlí o stroji, na kterém jede, se Schottler snaží na nic nemyslet. Aby to bylo možné, tak je nutné, aby kolo bylo tiché. "Dobré kolo je takové, ze kterého máte radost. Kolo, které funguje skvěle a je tiché," říká. Kolo musí fungovat. Musí být dobře vyladěno. Technika, komponenty a posed musí být správně nastaveny. Kolo poté v těch nejlepších dnech zmizí a vezme s sebou výpočty, CAD výkresy a hliněné modely. „Jedná se pak o věc, nad kterou nemusíte přemýšlet," poznamenává Schottler. A na tomto tichém kole si pak může užívat německých hor s čistou hlavou a svobodný podobně, jako kdysi na štěrkových cestách okolo Columbie ve státě Missouri.