"Zkusil jsem jezdit s lidmi, ale stalo se z toho něco jiného. Byla to spíše společenská záležitost. Skončíte tak, že obětujete věci, které chcete dělat, ve prospěch skupiny." Eric Brunt je outsider. Ve stylu, přístupu a v běžném porozumění lidského potěšení. "Narazil jsem na to, že jsem nemohl uskutečnit své sny. A nemohl jsem prožít ten pocit, po kterém jsem toužil. Samé výmluvy: ‘To je to moc těžké. Ale to nemůžeme podniknout.‘ Jenže tohle já nechci. Už mi z toho bylo nanic. A tak už se o jízdy se skupinou ani nepokouším."
video včetně českých titulků
Bruntova mota pro jízdu jsou jednoduchá a přímočará: Naplánujte si trasu a jeďte ji. Jezte brzy, jezte často. Nabalte se lehce, noci těžko neste. A pokud je jedno krédo, které vyčnívá nad ostatními, tak je to: Dělejte věci, o kterých nevíte, zdali jsou uskutečnitelné.
Tento světonázor začal během Bruntova mládí v Omaze v Nebrasce. Na místě, které obzvláště v šedi zimy inspiruje ke stoickému přístupu užívání si života. Brunt jako náctiletý prodal auto a žil 9 let bez něj. "Toto bylo odrazovým můstkem k mnoha dalším věcem," říká. "Nebyla žádná jiná možnost. A žít s kolem se mi docela líbilo."
Na vysoké škole rozvážel na kole sendviče firmy Jimmy John. Během prvního týdne jej srazilo auto a zlomil si ruku. Druhý týden byl ale zpět a doručoval sendviče na kole s rukou v sádře. V práci dostál firemnímu sloganu "zatraceně rychlé" dodávky. "Během jedné směny jsem mohl najezdit mezi 120 až 160 kilometrů," říká. "Všechno ve sprintu."
Také se účastnil 12 a 24 hodinových závodů na horském kole a gravel závodů jako 206 mílová Dirty Kanza a 330 mílový závod Trans Iowa. Vyhrál mistrovství světa gravel single speed kol v roce 2011 a vystoupal na stupně vítězů v závodě trans Iowa v roce 2012. Nyní žije a pracuje v Los Angeles v Kalifornii a vlastní auto, které používá dvakrát až třikrát do měsíce pro stanování a výlety na kole. A jeho oblibou je stále vytrvalostní cyklistika a její velké oběti.
"Tolikrát se stane, že se cítíte příšerně. Jenže o tom jsou vytrvalostní jízdy a jízda na kole. Musíte se smířit s tím, že cítit se mizerně k celé té věci patří." Těsně před rozhovorem Eric dokončil den s 290 kilometry a převýšením 4.877 m (což je více, než polovina cesty na Mount Everest). Absolvoval tuto cestu, aby se setkal se svou ženou, která kempovala v Joshua Tree. Cesta byla něco jako trénink. Ale hlavně to bylo pro Erica potěšení a další výzva.
"Šestihodinová jízda se promění v desetihodinovou a cítíte se parádně. Cítíte, že svět se Vám sklání. Cesta se otevírá, všechno jde snadno. Cítíte se pohodlně, máte plno sil a jste v dobré náladě. Miluji, když se to stane," říká. "Musíte na to mít kuráž, trošku zariskovat. Ale musíte to prostě udělat. Pokud se nepohnete, tak nikdy nebudete lepší."
Brunt se balí nalehko a veze s sebou jen pár nezbytností. Zastávky plánuje v malých krámcích, aby doplnil zásoby. "V poslední době jsem si oblíbil snídaňové sendviče na benzínkách." Mimoto prostě jezdí na kole. Jezdí 2, 5, 10, 15 hodin. Ujede 80, 160, 240 nebo i 320 kilometrů. Nejezdí pro slávu na sociálních sítích nebo kvůli segmentům na Stravě. Jezdí pro mentální osvobození a fyzickou euforii. "Je to unikátní druh svobody, který jinak nenajdete."
Kolo Erica Brunta
Cannondale Synapse Hi-Mod Disc Red Etap
Přehled celé kolekce Synapse Carbon
