Když jsem byla mladší a plavala jsem, vždycky jsem se snažila pokořit svůj nejlepší čas. Moji protivníci mě velmi motivovali, ale boj samé se sebou mi přišel přirozenější, a to dokonce i v tak soutěživém prostředí. Ale stejně, jako jsem chtěla vyhrávat, jsem chtěla, abych byla oblíbená.
Když jsem se poprvé rozhodla, že vyzkouším cyklistiku, tak mi můj mentor před prvním kritériem sezóny řekl: "Když jsi na startovní čáře, rozhlédni se na okolní závodnice a pomysli si: „TY D***Y JSOU MRTVOLY."
Kroutíc hlavou jsem se s úsměvem postavila na start. Prozkoumala jsem své protivnice myslíce na ona slova. Byla jsem ohromena, jaký to byl skvělý pocit, když si moje vnitřní protivnice protáhla nohy uvnitř mé mysli. Zde, při cyklistickém závodě, jsem mohla svobodně využít toho kým jsem, dokonce to i oslavit.
Soutěžení není hra s nulovým součtem. Závodníci ze sebe vydávají to nejlepší a dávají tak impuls k pokoření svých limitů. Mí protivníci mě naučili, jak být lepší, nehledě na vítězství nebo prohru. V tomto smyslu každý protivník je můj spojenec. A když se ukážu na startovní čáře a vypustím své vnitřní soutěživé já, tak se stávám oním spojencem pro ostatní.
V profesionální cyklistice je soutěživost vše a během mé kariéry jsem byla posedlá detaily, které mohou pomoci k výsledku, nebo jej zhatit. Vím, že existuje rovnice točivého momentu a tažného modulu v každé zatáčce. Všímám si milimetrů a nuancí karbonové konstrukce.
Avšak někdy potřebuju tyto měřitelné věci onoho světa ze sebe setřást a vrátit se k čistotě závodění bez jiného smyslu, než je si užívat.
V kopcích nad tichým oceánem jarní mlha zjemňuje světlo a naše hlasy, když se já a moji přátelé dostáváme do rytmu cesty a vydáváme se do dne bez cíle. Během cesty v Redwoodu nalézáme štěrkové spojovačky a skryté silničky. Na těchto kolech, s těmito přáteli neexistuje nesjízdná cesta a žádná odbočka nezůstává neprozkoumanou. Přejíždíme kopečky a plašíme krávy a během sjezdu na sebe pokřikujeme vtipy. Bijeme se s pobřežním větrem a útočím. Ne proto, abych si cokoliv dokazovala, ale abych našla nejzazší mez úsilí - nezměřenou a nezměřitelnou. Je to stejně tak zabijácké, jako je to hravé, čestné a sympatické.
Dokonce, i když hledám klid od náročnosti mé práce, nalézám jej na kole. S přáteli a roste s úsilím. Závodíme na značky nebo na horizont nebo vůbec. Bez čísel. Bez bodů. Bez cen. Bez slitování.