Pro Monu to byly známé podmínky: vysoká nadmořská výška, na startu kolem ní řada vítězů světového poháru a zatažená obloha s temnými mraky, které hrozily tím, že totálně promočí celou trať. Vypadalo to hodně podobně jako Mistrovství světa v maratonu, které vyhrála pár týdnů nazpět.

Ale v tomhle případě s jedním velký rozdílem: s šancí vyhrát závod Světového poháru v elitní ženské kategorii. Na Světovém poháru startují jen ti nejlepší z nejlepších. A vítězství v něm je vstupenka do historie tohoto sportu. Mona už se do ní zapsala, ale vítězství ve Světovém poháru jí pořád unikalo. Až do teď.

Ihned po startovním výstřelu se Mona prodrala do popředí celého pole. Extrémně disciplinovaná jednadvacetiletá závodnice se držela svojí strategie: trpělivosti. Je dost možné, že měla dostatek síly, aby naplno vypálila hned od startu, ale vyčkávala se svým LAB71 Scalpelem připraveným zaútočit.

Ve třetím z pěti kol, kde se držela na 3. místě, se Mona posunula na druhé místo, když předjela aktuální mistryni světa Pauline Ferrand-Prévot z Francie. A najednou před sebou měla jen Švýcarskou mistryni Alessandru Keller.

Během následujícího kola se Mona držela zadního kola Alessandry Keller a vyčkávala. V jedné z rovinatějších částí zabrala a předjela Švýcarku. Keller neměla absolutně sílu na to reagovat. Monin náskok byl okamžitý a neustále narůstal.

V momentě, kdy projela cílem, měla Mona náskok 33 vteřin před Alessandrou Keller, která brala druhé místo, a Pauline Ferrand-Prévot na třetím místě. Nová vítězka závodů světového poháru Mona Mitterwallner se několikrát ohlédla za sebe a když už se blížila k cíli, plácala si s fanoušky až konečně proťala cílovou čáru. Její ruce vystřelily vzhůru, dech se jí tajil a emoce lítaly.

“Výkon světových parametrů” prohlásil Phil Dixon, sportovní ředitel Cannondale Factory Racing, “předvedla skvěle načasovaný útok a získala její první vítězství ve světovém poháru. Bravo!”

“Konečně se všechno potkalo,” vydechla Mona v cíli, “a to je všechno, co se mi teď honí hlavou. Nevím, jestli brečím radostí nebo bolestí, kterou jsem cítila poslední dvě kola. Tlačila jsem absolutně na limit. Přemýšlela jsem jen nad všemi pochybami, vší dřinou a bolestí, kterou jsem poslední měsíce podstupovala.”

“Obrovsky děkuji celému týmu, značce Cannondale, rodině a všem lidem, kteří za mnou stojí a věří ve mně,” řekla Mona.

My Ti Mono děkujeme a gratulujeme! A těšíme se na další zážitky.