Tohle jaro asi netrhnu svůj rekord v najetých kilometrech, spíš naopak, o to víc jsem si pak liboval na devětadvacítce při delších přesunech a náročných výjezdech. U endurového stylu jezdění na velkých kolech velmi oceňuji úsporu energie vynaložené na to, dostat se k trailu a o to víc sil pak mít pro zvládnutí techniky.

Pro šlapání vzhůru se hodí možnost přepnout si tlumič do polohy Elevate na zdvih 80 mm. Výrazně se tím sníží sag, takže kolo se napřímí a lépe stoupá. Chod odpružení na nízkém zdvihu není pocitově žádná sláva, ale při šlapání kolo nijak zvlášť nepohupuje a zadní vzorek relativně drží v kontaktu s podkladem, takže ani nic víc v podstatě nepotřebuji.

Co je ale hodně fajn, je tuhý a lehký rám, který je cítit hlavně při záběru ze sedla.
K výjezdovému nastavení ještě doplním, že Lefty sériově nemá nastavený 100% lockout, takže při “uzamčení” několik cm propružuje, je to ale záměrně pro tento typ kol. Chod vidlice je ale tak dobrý, že jsem ji při výjezdech nezamykal vůbec.

Jsme na kopci a já jsem zvědav, co nového se na nás nachystalo. Zapojím tedy do akce obě páčky na řídítkách, sedlovka putuje dolů a tlumič přepínám do plně otevřené pozice Flow. Tím se celé kolo trochu propadne, sníží se střed a položí vidlice. V plně otevřené poloze je chod velmi příjemný a hladký, jen je pak trochu cítit, když se dostanete na konec zdvihu. Jedná se však spíš o pocitovou záležitost a v terénu to nijak neomezuje.
Nejdecké traily se dají označit jako ryzí enduro. Citlivě postavené přírodní stezky okořeněné o kamenné chodníčky, dropy, ostré zalamováky v prudkém svahu, to vše v krásné čisté krajině, bylo myslím dobrou cestou pro to, najít limity testovaného kola.

Zpětně ale musím konstatovat, že převažuje víc pozitiv z jízdních vlastností, než nějakých velkých omezení. Myslím tím hlavně velká kola v náročnějším terénu. Kromě uspořené energie při výjezdech a rychlejších výjezdech z klopenek, mi velká kola vydatně pomáhala v kamenitých pasážích, kde jsem měl v loni na šestadvacítce celkem problémy. Nyní jsem některé “rockgarden” projel, ani nevím jak. Méně jistý jsem se cítil při skocích, to jsem však i normálně a věřím tomu, že po delším sžití by šlo skočit téměř vše. Pochopitelným limitem jsou samozřejmě extra utažené zatáčky, opět to ale není žádná tragédie a když si člověk na trochu jiný způsob ovládání zvykne, nebude to v podstatě žádný problém.

Z čeho jsem byl naprosto unesený, je chod vidlice Lefty v terénu. Ač na jednonožku spousta lidí kouká s nedůvěrou, kdo nezkusil nepochopí. Tuhost v krutu a hladký chod za každých okolností jsou podle mě prostě nepřekonatelné.
Ohlédnu-li se ještě za ostatním osazením, tak u řazení se jedná o zaběhnutý standard, u XT brzd již stabilní nadstandard a jsem opravdu rád, že právě Shimano brzdy dostaly přednost před všemi dalšími výrobci.
Dobrý pocit jsem měl z plášťů Mavic, které dobře valí a na suchu i dobře drží, větší bláto jsem bohužel neměl možnost zkusit. Zapletení kola mi přišla trochu měkčí, ale nebylo to nijak zásadní.

Sedlovka LEV fungovala bez problémů i když v porovnání s ovládáním Rock Shox Reverb mi vadí pocit lankového ovládání, opět je to však jen osobní dojem nijak nesnižující kvalitu LEV sedlovky. Sedlo Volt mi sedlo nad očekávání dobře a byla radost na něm trávit čas. Příjemně mi sedla i Cannondale karbonová řídítka, i když větším silákům by možná mohlo vadit menší pružení při velkém záběru.

Celý test naleznete na stránkách MTBS.cz